Expedice UNESCO jsme nazvali sérii exkurzí po 12, resp. 14 památkách České republiky zapsaných do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví neboli mezi památky UNESCO.
Tyto exkurze neslouží pouze pro seznámení se s významnými kulturními místy, ale žáci si připravují výklad o jednotlivých částech, budovách, zahradách apod., a tak si nacvičují dovednosti průvodce. Trénují nejen svou paměť, rétoriku, neverbální složky komunikace, ale i svou fyzičku. Dnešní průvodce nenosí jen „mávátko“, aby ho mohli turisté následovat, ale musí být schopen vyjít vstříc i aktivnějším a dobrodružnějším povahám, které chtějí památky poznávat třeba na kole.
Starší žáci se budou podílet i na plánování exkurzí, zajištění ubytování, dopravy a dalších nedílných součástí, které jsou nutné k uskutečnění dané akce. Procvičí si tak vědomosti z několika odborných předmětů při realizaci skutečné cesty za poznáním.
Na těchto exkurzích se také utužuje kolektiv a je příležitost poznat se i s učiteli mimo školní lavice. Ukáže se, kdo je přirozený leader, kdo je pečlivý rozpočtář a komu vyhovuje role „followera“, tedy toho, kdo není až tak kreativní, ale spolehlivě vykoná zadaný úkol. I toto žákům pomáhá utvářet si lepší představu sám o sobě a zjistit, jaká pozice nebo jaké povolání by je v budoucnu bavilo a naplňovalo.
Žáci oboru Cestovní ruch by se tak během čtyřletého studia měli seznámit se všemi místy, která byla v naší zemi oceněna a prohlášena za natolik výjimečná a jedinečná, že se stala naším společným dědictvím. Je to tudíž něco, co se zavazujeme chránit jeden pro druhého a také uchovat v zájmu nás všech, národů světa. Být zapsán do Seznamu světového dědictví znamená stát se členem jakéhosi vysoce prestižního a elitního klubu, jakousi šlechtou mezi památkami.“ (http://www.unesco-czech.cz/byt-pamatkou-unesco/)
V neposlední řadě si přejeme, aby tyto exkurze byly také příležitostí si užít i trochu legrace a nejen na ni jednou pak s úsměvem vzpomínat.
Dnes jsme tedy vyrazili do Kutné Hory. A protože nám žádné dobrodružství není cizí, zvolili jsme cestu vlakem. Když jsme do Kutné Hory dorazili o dvě hodiny déle, než jsme plánovali, zdálo se, že náš nabitý program nemůžeme stihnout. Pravda, bezcílného potulování úzkými uličkami historického centra nebo kávy v jedné ze stylových kaváren jsme se museli vzdát, ale nakonec jsme viděli vše, co jsme vidět chtěli. V chrámu svaté Barbory jsme obdivovali unikátní klenby, do jezuitské koleje jsme se na chvíli schovali před deštěm (místní galerie určitě stojí za prohlídku), prošli jsme kolem gotické kamenné kašny, navštívili Vlašský dvůr a kostel svatého Jakuba. V chrámu Nanebevzetí panny Marie v Sedlci jsme žasli nad genialitou architekta Jana Blažeje Santiniho a nakonec jsme s pokorou rozjímali nad bizarní výzdobou sedlecké kostnice.
Co dodat? Snad jen to, že se do Kutné Hory určitě ještě vrátíme.
